Líčidlo jedlé je vytrvalá bylina. V zemi vytváří mohutný, snadno přesaditelný hlavní kořen s tenkými vedlejšími kořeny, z něhož každý rok vyrůstají až 200 cm vysoké lodyhy nesoucí vzpřímený hrozen bílých květů. Listy jsou široce vejčité až eliptické, lysé s žilkami zřetelnými do třetího řádu. Květenstvím je hrozen, z něhož nakonec vzniká souplodí 8 volných, červenofialových peckoviček, které se podobá ostružině. Původním areálem druhu je Jihovýchodní Asie, od Pákistánu po Japonsko. Druhotně zplaňuje v mnoha zemích Evropy. V Českých zemích se vzácně vyskytuje od 30. let. Často je pěstováno v zahradách, celkem ochotně zplaňuje, zejména na jižní Moravě a v Polabí. Jeho semena pomáhá rozšiřovat ptactvo živící se jeho plody.
Jedovatost
Plody i další části rostliny obsahují saponiny phytolaccatoxin a phytolaccigenin, které jsou toxické pro savce (ne však pro ptáky). V plodech líčidla je však jejich obsah nízký, takže vážnější otrava je naprosto nepravděpodobná (na rozdíl od např. líčidla amerického).
Využití
Plody se používají k dobarvování likérů a vín či cukrovinek, nebo se prostě příležitostně konzumují. Určité využití lze najít i ve farmacii, i když zde je upřednostňováno líčidlo americké pro vyšší koncentraci účinných látek. Rostlina bývá též pěstována jako okrasná.
Listy líčidla se někdy používají k přípravě pokrmů (úprava podobná jako u špenátu), přičemž se upřednostňuje dvojí převaření (voda z prvního se vylévá) – smyslem je odstranění saponinů, které ovšem není dokonalé).
V dobách, kdy se barvily látky ručně, patřilo líčidlo k významným barvířským rostlinám. Silný karmínový pigment obsažený v plodech barví látky překvapivě do šedých, lila nebo levandulových odstínů.
Pro farmaceutické účely se používá zejména kořen, který je díky obsahu saponinů dále využíván jako antimykotikum, antiastmatikum, diuretikum. Působí také proti kašli, má antibakteriální účinky, snižuje krevní tlak...