Sbírá se kvetoucí nať (Herba absinthii) odřezáváním asi 5 až 10 cm nad zdřevnatělou částí lodyhy, kvalitnější drogou je však pouze list sdrhnutý společně s květem (Folium cum flos absinthii). Suší se rychle ve stínu nejlépe zavěšen ve svazcích (v případě natě) nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Droga má výrazně hořkou, až odpornou chuť (ostatně latinské druhové jméno je odvozeno od řeckého slova apsinthion, což v překladu znamená "to, co se nedá pít" - od stejného základu je mimochodem odvozeno i slovo abstinence). Droga obsahuje zejména silice (asi 0,2 až 0,5%), jejichž nejdůležitější složku tvoří toxický thujon (=tujón, tujon, thujón) a thujol. Dále je přítomen kandiden, felandren, hořké seskviterpenové laktony, glykosidní hořčiny absinthin a anabsinthin, flavonoidy, třísloviny, kvercetin, pryskyřice, flavonoid artemisetin, organické kyseliny a jiné látky. Pelyněk mohutně podporuje tvorbu žaludečních šťáv, působí dezinfekčně, tlumí křeče, premenstruační napětí i menstruační bolesti, působí na činnost žlučníku a jater. Užívá se nejčastěji při nechutenství, zvracení, střevních kolikách, průjmu, při nedostatku žaludečních šťáv a při žlučníkových poruchách. Obvykle se podává ve formě nálevu, který je však nutno pečlivě dávkovat: Jednorázová dávka by neměla překročit 1 g drogy, denní dávka by neměla být vyšší než 3 g. Vzhledem k tomu, že některé látky se z pelyňku jen obtížně luhují do vody, je účinnější formou tinktura nebo pelyňkové víno či likér.POZOR: Předávkování pelyňkem může vyvolat otravy, při kterých může dojít k poškození nervové soustavy, jež se projevuje křečemi, stavy opojení, v těžších případech i bezvědomím, ochrnutím a postupnou ztrátou inteligence. Lehčí otravy se projevují ošklivostí, dávením a bolestmi hlavy. Pelyněk by rovněž neměly užívat kojící a těhotné ženy (ve větších dávkách může vyvolat potrat).Ipřevzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 3.Další užití:Pelyněk pravý se podobně jako pelyněk černobýl užívá jako koření.Z pelyňku pravého se vyráběl pověstný alkoholický nápoj absint. Vzhledem k tomu, že jeho nadměrné užívání nezřídka vedlo k těžké závislosti, pomatenosti a někdy i demenci, je jeho výroba v současnosti v celém (nebo téměř celém?) světě zakázána (absint dnes běžně prodávaný v obchodech neobsahuje již ty látky - tj. zejména thujon a další silice - pro které byl dříve tak oblíben, neboť pelyněk se při jeho výrobě již neluhuje v alkoholu, ale jen v teplé vodě, v níž je thujon nerozpustný). Ve velmi malém množství se ale dodnes přidává do některých likérů a do vermutu. Vytrvalá, plstnatě chlupatá, 50 až 150 cm vysoká bylina výrazně hořké chuti. Lodyha rýhovaná, větvená, bohatě olistěná, v dolní části dřevnatějící. Přízemní listy dlouze řapíkaté, 3x peřenodílné, úkrojky kopinaté, tupé, lodyžní listy střídavé, méně dělené, přisedlé až krátce řapíkaté. Úbory v bohatě větvené latě, 3 až 4 mm v průměru, nící, žluté, převážně trubkovité, zákrovní listeny šupinovité, blanitě lemované, listeny nedělené, kopinaté. Kvete v VII až X.Stanoviště:Podél cest, kamenitá místa, skalnaté stráně, rumiště, sutě, meze, na půdách vápnitých a dusíkatých, stanoviště teplé.Rozšíření:Původně zřejmě jen v západní Asii, jižní Evropě a v severní Africe, v současnosti roste vedle původního areálu rozšíření v téměř celé Evropě, v Severní i Jižní Americe i na Novém Zélandu. V ČR se vyskytuje roztroušeně, místy (zejména v teplých oblastech) až hojně.