Komonice posiluje žilní stěnu, působí protizánětlivě. Je to prostřdek na ředění krve, má antikolagulační účinky, proto se užívá při nebezpečí vzniku trombozy a následné embolie. Pomáhá při zánětu žil, průbušek. Zklidňuje CNS , uklidňuje , pomáhá při nespavosti, hysterii a klimakterických potížích. Zlepšuje cirkulaci krve, působí proti otokům.Obsahuje kumarin (asi 0,9%), melilotin (asi 0,2%), melilotosid, purinové deriváty, alantoin, kyselinu alantoinovou, melilotovou a močovou, třísloviny, glykosidy, flavonoidy, cholin, slizy a fytoncidy.Drogou je nať, která se sbírá v době květu a pomalu se suší přirozeným teplem nebo za umělého sušení za teplot do 40 °C. V čerstvé rostlině jsou kumarin a melilotin glykosidně vázány, uvolňují se teprve při sušení.Droga tlumí činnost hladkého svalstva, užívá se při chronickém bronchiálním kataru, při vysokém krevním tlaku (způsobený speciálně přechodem), při křečích v malé pánvi, při střevní kolice i jako prostředek proti nespavosti.Forma použití:Komonicové obklady se používají na záněty žil a lymfatického systému.Vnitřně se užívá ve formě čaje, na srážlivost krve však působí velmi slabě, užívá se při mírný formách. Nejefekrnější se jeví vinní macerát komonice v červeném vínu. Do 1 litru vína se nechá 10dní macerovat 75g čerstvé komonice kvetoucí, nasekané nebo 10g sušené. Po 10 dnech se scedí a bere se 3x denně 1-2 čajové lžičky denně asi 20 miut před jídlem. Vzhledem k přítomnosti kumarínu v droze, dodržujete předepsané dávky, ve větších dávkách nebo při dlouhodobém užívání může působit bolesti hlavy, spavost, závratě !DALŠÍ UŽITÍ:Zřídka je komonice pěstována jako pícnina (zejména pro koně) nebo na "zelené hnojení". Používá se také jako prostředek proti molům a jako aroma do tabáku.Je to dvouletá, 30 až 200 cm vysoká bylina. Lodyha vzpřímená nebo vystoupavá, bohatě větvená, mělce rýhovaná, lysá nebo nahoře přitiskle chlupatá, někdy načervenalá. Listy trojčetné, řapíkaté, lístky zubaté až celokrajné. Žluté květy uspořádány do 5 až 10 cm dlouhých jednostranných, úžlabních hroznů. Kvete v V až IX.Stanovištěm jsou suché stráně, rumiště, okraje cest, náspy, lomy, preferuje půdy středně těžké až lehké, skeletové, neutrální až alkalické, dusíkaté a stanoviště slunná až mírně zastíněná.V ČR od nížin do podhorských oblastí na většině území, ve vyšších polohách jen vzácně a přechodně.
