Drogou je kořen, který se přednostně dobývá na podzim (říjen až listopad), případně brzy na jaře (březen až duben). Suší se ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 50 °C.
Obsahuje isoflavonové glykosidy (např. ononin, ononid, onon, onospin), tryterpenoidní glykosidy, cyklitol ononitol a silice.
Droga podporuje vylučování kyseliny močové, takže je užívána zejména jako diuretikum např. při močových kaméncích, při zadržování vody v organizmu nebo při zánětech ledvin či močových cest. Příznivě působí i při léčbě revmatismu a dny, má vliv na látkovou výměnu, lymfatický systém a činnost žláz s vnitřní sekrecí.
Podává se obvykle ve formě nálevu, jenž se připravuje z 7 g drogy na ½ l vody. Vzhledem k tomu, že jehlice vyplavuje z těla v hojné míře minerály, je vhodné ji brát pouze 5 nebo 6 dní v týdnu a při déle trvají léčbě je dobré vždy po 3 týdnech udělat přibližně 1 týden trvající přestávku.
Informace v tomto odstavci převážně čerpány z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 2.
Jejím stanovištěm jsou suché louky, pastviny, křovinaté stráně, svahy, okraje cest, na půdách chudých, těžkých, minerálních až zasolených, obvykle vápnitých
Vytrvalá, 30 až 120 cm vysoká bylina nebo polokeř. Lodyha je přímá, bohatě větvená, na bázi dřevnatá, obvykle trnitá, s 1 až 2 řadami chlupů, v horní části téměř lysá nebo řídce žláznatá. Spodní listy jsou 3četné, lístky zubaté, prostřední lístek s delším řapíčkem než řapíčky lístků postranních, horní listy jsou obvykle nedělené, všechny listy jsou žláznatě chlupaté. Květy vyrůstají obvykle jednotlivě v paždí listenů, jsou krátce stopkaté, 1 až 2,5 cm velké, růžové až fialově červené, velmi zřídka bílé, kalich je stopkatě žláznatý. Lusky jsou 6 až 10 mm dlouhé a obsahují 1 až 3 semena. Kvete v VI až VIII